Kostrzyn nad Odrą (do roku 2003 Kostrzyn, německy Küstrin , latinsky Cozsterine) je polské město s přibližně 18 tisíci obyvateli, nacházející se u soutoku řek Odra a Warta. První písemné zmínky o něm pocházejí z roku 927, kdy se mluví o místě současného města jako o výhodné obchodní křižovatce a brodu přes Odru – ten byl tehdy střežen slovanským hradištěm. V roce 1261 se stal Kostrzyn městem, ještě předtím (rok 1249) byl povýšen na správní sídlo Ziemi Kostrzyńskiej. Ve třináctém století připadlo město Braniborsku. V letech 1535-1571 vzhledem k výhodné poloze obrany markrabě Jan Hohenzollern přesunul své sídlo do Kostrzyna a začal obnovovat původní hrad a vybudoval mocnou pevnost. V 18. století proběhla regulace soutoku Odry a Warty, neboť město bylo do té doby sužováno častými záplavami. V 19. století město zažívá prudký rozmach – a původní prostory, obehnané hradbami přestávají pro jeho rozvoj stačit, proto vzniká nové předměstí před původním opevněním. Město je tak postupně rozděleno na tři části – původní staré centrum, Kietz a Nowe Miasto. V letech 1850 – 1910 se rozloha Kostrzyna rozrostla z 56 ha na 230 ha a počet obyvatel vystoupal téměř na 16 tisíc.
Díky své výhodné poloze se město velmi brzy stalo důležitým železničním uzlem. Již od roku 1848 spojovala Kostrzyn a Frankfurt železniční trať a rovněž jej protínala dráha Wrocławsko-Szczecińska, v roce 1856 získává město spojení s Gorzowem, roku 1864 s Myśliborzem, vlaky se v roce 1867 rozjedou také do Berlína, následované v roce 1897 spojením do Rudnice. Vzhledem k rozmachu kolejové dopravy je proto s podivem, že si město na zřízení tramvajové dopravy počkalo tak dlouhou dobu. Jako i v jiných evropských městech, i zde lze hledat první počátky vzniku městské hromadné dopravy v drožkách a omnibusech, které z ulic nevymizely ani po zprovoznění tramvajového systému.
 |
| Výhybna, umístěná v Berlínské bráně, patřila k nejzajímavějším místům na celé síti. |
První idea na vybudování tramvajové linky ve městě pochází z roku 1902. Jednalo se o iniciativu starosty Detelfsena a jak se záhy ukázalo, iniciativa to byla úspěšná. Kostrzyn však tehdy ještě postrádal elektrifikaci, proto se jednalo o koňskou tramvaj. Rovněž byl při realizaci zvolen úzký rozchod 1000 mm, neboť úzké uličky města představovaly při plánování trasy určitou překážku. Koleje byly tehdy položeny od náměstí ve starém městě (Rynek) až k železniční stanici v novém městě. Kromě této trasy vznikly dále dvě odbočky od Gwiazdy (Stern, dnes náměstí Evropské unie) k městskému lesu a ke kasárnám. Celková délka tramvajové sítě tak dosáhla 3 km. Později také následovalo prodloužení k nádraží ve starém městě. Tramvajová trať byla jednokolejná, byly na ní zřízeny tři výhybny. Zahájení provozu se konalo 3. března 1903. ”Kostrzyńskie Tramwaje Miejskie” však nikdy nespadaly pod žádnou akciovou společnost, jak bylo tehdy při vzniku nových tramvajových provozů obvyklé – po celou dobu zůstávaly v majetku města samotného. Vozový park se skládal ze dvou uzavřených vozů, které byly zakoupeny jako použité z Postupimi a upraveny pro provoz v místních podmínkách. Rozměry obou vozů – délka 5786 mm, šířka 1660 mm, výška 3140 mm. Kapacita vozů činila 12 sedících cestujících. Tramvaje obvykle táhl jeden kůň, při zvýšeném počtu osob však byly zapřaháni koně dva. Jízdné pro dospělého stálo tehdy 10 feniků, za dítě a batožinu se platila polovina. Po celkové elektrifikaci města v roce 1913 se objevila myšlenka na náhradu koní elektrickými tramvajemi a celkové prodloužení sítě. Pro nedostatek financí však ze všech rozvojových plánů nakonec sešlo. Po I. světové válce se Kostrzyn dostal do finanční tísně a na další údržbu a provoz koňských tramvají se citelně nedostávalo prostředků. Proto v roce 1923 následovalo nevyhnutelné – provoz tramvají se zastavil. Oba vozy byly posléze odprodány a historie zdejší „koňky“ se tak uzavřela. Není bez zajímavosti, že se v té době jednalo o úplně poslední koňskou tramvaj na území dnešního Polska. Koleje ve městě ovšem neosiřely na dlouho.
Odkládaný plán města na revitalizaci zdejší tramvajové sítě získal již v roce 1924 konkrétní obrysy, neboť z rozpočtu se podařilo vyčlenit peníze na elektrifikaci a opravy původní trasy koňské tramvaje. Po dvouleté přestávce se tak podařilo předat do provozu revitalizovaný dopravní prostředek, který městu citelně chyběl. Původní vozový park se skládal ze čtyř elektrických vozů (č. 1 – 4), dodaných firmou Christoph & Unmack. Kapacita nových vozidel umožňovala cestovat 18 sedícím a 14 stojícím cestujícím. Rozměry tramvají – délka 8590 mm, šířka 2020 mm a výška 3250 mm. Čtyři vozy záhy přestaly stačit zájmu cestujících, a proto byly doplněny o další dva elektrické shodného provedení (č. 5 a 6) a dále o dva vlečné vozy (č. 11 a 12 – zakoupeny v roce 1928), které však do provozu ve výsledku zasahovaly pouze sporadicky a v roce 1941 následoval jejich odprodej do Łodže, kde dosloužily na konci padesátých let. Poslední rozšíření vozového parku spočívalo v nákupu sedmého elektrického vozu od Waggon – fabrik Rastatt, který byl pořízen z města Celle.
Linkové vedení v roce 1925 (polské názvy zastávek)
Dworzec Stare Miasto – Berlińska – Rynek – Sikorskiego – Rondo Unii Europejskiej (Gwiazda) – Sikorskiego – Piastowska – Dworcowa – Dworzec Gł
Rondo Unii Europejskiej (Gwiazda) – Sikorskiego – Sportowa – Las Miejski
Urząd Finansowy – Gorzowska – Rondo Unii Europejskiej (Gwiazda)
Linkové vedení v roce 1934 (polské názvy zastávek)
Most na kanale Odry – Berlińska – Rynek – Sikorskiego – Rondo Unii Europejskiej (Gwiazda) – Sikorskiego – Piastowska – Dworcowa – Dworzec Gł
Rondo Unii Europejskiej (Gwiazda) – Sikorskiego – Sportowa – Las Miejski
Urząd Finansowy – Gorzowska – Rondo Unii Europejskiej (Gwiazda) – Sikorskiego – Rynek – Berlińska – Most na kanale Odry
Linkové vedení v roce 1937 (polské názvy zastávek)
Szkoła Średnia – Berlińska – Rynek – Sikorskiego – Rondo Unii Europejskiej (Gwiazda) – Sikorskiego – Piastowska – Dworcowa – Dworzec Gł
Rondo Unii Europejskiej (Gwiazda) – Sikorskiego – Sportowa – Las Miejski
Urząd Finansowy – Gorzowska – Rondo Unii Europejskiej (Gwiazda) – Sikorskiego – Rynek – Berlińska – Szkoła Średnia
 |
| Ještě původní „koňka“ pózuje před nádražím Nowe Miasto (Neustadt). |
Tramvajová vozovna se nacházela u městské vodárny na dnešní ulici Sportowej. Tramvaj jezdila ve 20 minutovém intervalu, jízdné během třicátých let vzrostlo na 15 feniků. V pracovní dny byly v provozu tři linky, které nebyly rozlišovány čísly, ale pouze tabulemi s názvy koncových stanic. O nedělích a svátcích vyjížděla pouze jediná linka, obsluhující většinu sítě. V roce 1933 radnice města rozhodla o rozšíření tramvajové sítě výstavbou trati, spojující Kietz a staré město. Protože však většina prostředků tehdy putovala do nákupu nových vozidel, byla zřízena pouze první etapa, spočívající ve výstavbě tramvajové trati od nádraží ve starém městě k mostu přes oderský kanál. Peníze na další výstavbu však město již nenalezlo a pro malou vytíženost byl nakonec nový úsek v provozu pouhé tři roky, načež následovalo v roce 1937 jeho snesení. Město naopak investovalo do nákupu pěti autobusů, které místo tramvají začaly zajišťovat spojení nádraží Kietz se starým městem a obcí Drzewice. Po redukci tak délka tramvajové sítě ve městě dosáhla 4 km.
Pro Kostrzyn nastal konec tramvajového provozu 30. ledna 1945. Město, jehož obyvatelům se prozatím hrůzy II. světové války vyhýbaly, utrpělo těžkou ránu při spojeneckém bombardování v roce 1944, ale to nejhorší mělo teprve před sebou. 19. února 1945 následovala hromadná evakuace většiny obyvatel z města na západ – Kostrzyn se proměnil v pevnost, která se stala posledním místem odporu na cestě vojsk do Berlína, a zaplatil za to krutou daň. Masivní sovětská dělostřelecká palba a těžké dobývání zdejší pevnosti způsobily, že z kdysi krásného města zůstaly jen ruiny – 95 % (!!!) staveb bylo zničeno, když se obránci Kostrzyna 30. března 1945 vzdali a sovětská vojska vstoupila do trosek zdejší pevnosti. Po městě nezůstalo téměř vůbec nic kromě ohromného množství sutin a trosek v místech, kde kdysi stávaly domy – historici dnes hodnotí ztrátu Kostrzyna jako „polskou Hirošimu“. V důsledku poválečného dělení území bylo navíc mrtvé město rozděleno řekou a ruiny starého i nového města připadly Polsku, zatímco Kietz zůstal v Německu (pod správou sovětské okupační zóny). Suť z opuštěného města byla postupně odvážena a posloužila pro obnovu dalších polských měst, včetně Warzsawy. V roce 1946 mělo „město“ pouhých 634 obyvatel, až výstavba papírny v roce 1954 vrátila do Kostrzyna život.
Tramvajová doprava se do ulic Kostrzyna nikdy nevrátila. Údajně snad jediná tramvaj – vůz č. 5 – putovala do Gorzówa, kde snad i dojezdila (v tomto ohledu panují určité nejasnosti a na osud vozu existují protichůdné názory), zbylé vozy byly sešrotovány. Snášení tramvajových kolejí – které rovněž putovaly do Gorzówa – probíhalo v ruinách starého města ještě v 70. letech. Po definitivním snesení stožárů trakčního vedení při rekonstrukci mostu přes Wartu v roce 1999 tak zůstalo připomínkou zdejšího nevelkého tramvajového provozu jen několik rozet na budově nádraží a Berlínské bráně, kde se nacházela jedna z výhyben. Brána sama (nyní turistické centrum pro návštěvníky starého města) prošla obnovou a její okolí obdrželo po letech strádání parkovou úpravu. Hovoří se o tom, že by u ní mohl být instalován aspoň pomník, připomínající, že více než před sto lety spojovala město na březích Odry a Warty tramvaj.
Seznam zastávek
| Alte Frankfurterstrasse | 1933 – 1937, poté autobusová zastávka |
|---|---|
| Artilleriestrasse | 1933 – 1937, poté autobusová zastávka |
| Bahnhof Altstadt | nádraží Stare Miasto |
| Bahnhof Neustadt | nádraží Nowe Miasto (Dworzec Gl.) |
| Bahnhofstrasse | ulice Dworcowa |
| Boelkestrasse | původní název Emailliewerk |
| Emailliewerk | zrušena 1930, 1935 obnovena jako Boelkestrasse |
| Friedenskirche | – |
| Mittelschule | dnes státní hranice |
| Oderbrücke | most přes Odru, 1937 autobusová zastávka |
| Odervorflutbrücke | 1933 – 1937, poté autobusová zastávka |
| Rennplatz | v provozu 1940 – 1944 |
| Marktplatz | Rynek, staré náměstí |
| Moltkeplatz | – |
| Neumarkt | – |
| Rackelmannstrasse | ulice Sikorskiego |
| Schützenstrasse | pouze víkendový provoz |
| Schwimmanstalt | pouze přes letní sezónu |
| Sportplatz | – |
| Stadtwald | – |
| Stern | Rondo Unii Europejskiej (Gwiazda) |
| Stülpnagelkaserne | bývalé kasárny |
| Wallstrasse | – |
| Weinbergstrasse | křižovatka ulic Gorzowska/Zeglarska |
Železnička.cz 