Tu45.001 – „Rába“

raba

Počátky snah o motorizaci lesních železnic sahají až do 20. let 20. století. Tehdy se začaly prosazovat malé a lehké stroje na posun nebo na lehčí dopravu místo parních lokomotiv. Před II.světovou válkou existovaly notné návrhy, které se na vybraných tratích, po vzoru ČSD a motoráků M21, snažily vyřešit situaci s dopravou osob. Až na jediný případ (motorové vozy na dřevoplyn v ukrajinské UsťČorné – M10.001 a 002, v dalších letech známé pod označením M11.901 a 902) se do vypuknutí války nepodařilo žádný z plánů uskutečnit. Po válce nastala přirozená obnova všeho poškozeného, ovšem k motorizaci lesních železnic ihned nedošlo. Sice motorové lokomotivy na lesní železnice pronikaly,ale jednalo se o buď menší provozy nebo plnily jen doplňující roli. To se však mělo zásadně změnit. Parní trakce byla v útlumu a dílny ČSD odmítaly provádět opravy parních lokomotiv. Na objednávku Strojimportu byly tedy z Maďarska v roce 1960 objednány a v květnu 1961 dodány motorové lokomotivy Rába M 042 v počtu 10 kusů. Se stroji mají v Maďarsku dlouholeté zkušenosti, jedná o jednu z nejrozšířenějších lokomotiv na tamních úzkorozchodných tratích, která s výjimkou průmyslových a zemědělských drážek, jezdila na drtivé většině tratí v Maďarsku a jezdí dodnes. Stroje byly poháněny šestiválcovým motorem 6 Js 13,5/17 s výkonem 135 kW při 1500 otáčkách za minutu. Výkon byl přenášen na dva podvozky hydrodynamickou převodovkou s kardany. Vzdálenost otočných čepů byla 4000 mm a rozvor podvozků samotných 1700 mm. Při délce přes spřáhla cca 7500 mm měly lokomotivy služební hmotnost zhruba 18 tun. Lokomotivy se postupně ocitly nejen na tehdy významných lesních drahách (Povážská lesná železnica – stroje č.023 a 032, Kysucko-Oravská lesná železnica – stroje č.029 a 030, Čiernohronská lesná železnica – stroje č.024, 025, 026) ale i na menších tratích (Vígľaš – Kyslinky, stroje č.027 a 031, Ľubochňa – Močidlá, lokomotiva č.028). Pro většinu provozů se ovšem staly nespolehlivé a složité stroje spíše přítěží a provoz nikoliv neprodloužily, ale spíše jeho konec uspíšily. Snad právě díky jejich neoblíbenosti se do dnešních dnů podařilo uchovat pouze čtyři zástupce těchto lokomotiv. V původním a dokonce provozuschopném stavu zůslala jako jediná Rába č. 032, která je deponována ve skanzenu Pribylina jako součást depozitáře bývalé Povážské lesní železnice. Sesterský stroj č. 023 z téže dráhy byl zapůjčen na přechodnou dobu do železáren v Podbrezové. Tam se ovšem ukázal pro provoz jako značně nevhodný a vroce 1983 putoval do Kysuckéhu muzea na Vychylovku. Naneštěstí, při vykládání došlo k poškození převodovky a nikdy neopravená lokomotiva tak čekala na lepší časy, které ovšem nahradil smutný konec v podobě zničení při požáru provizorního depa v roce 1988. Její vrak byl sešrotován v roce 2004 v Liptovském Hrádku. Šrotace postihla také zbylé stroje – Ľubochnianská LŽ zlikvidovala Rábu č. 028 ihned po ukončení provozu, depo Zákamenné šrotaci Ráb č. 029, 030 a 031 (poslední jmenovaná sem byla prodána v roce 1968 z Vígľaše) provedlo v roce 1972

Na ČHŽ byly tři sem z výroby dodané stroje ihned zařazeny do provozu. V tom se příliš dobře neosvědčily a postupně z něho odpadaly – tak jako jinde, ovšem zde k velkému štěstí zde sloužících parních lokomotiv, které se tak podařilo zachránit. Ty sice byly po příchodu „Ráb“ odstaveny, ale prozíravost, s jakou byly udržovány v provozuschopném stavu umožnila jejich návrat do čela vlaků za poruchové maďarské stroje Lokomotiva č.024 byla dokonce ještě před ukončením aktivního života lesní železnice zrušena (likvidace proběhla pravděpodobně v roce 1980) a naopak, na ČHLD se dostal v roce 1976 stroj č. 027 z Vígľaše. Lokomotivy č. 025 a 026 byly tedy po zrušení pravidelné dopravy odstaveny, lokomotiva č. 25 dokonce jako provozní, neboť právě ona asistovala likvidaci železničky a jezdila až do samého konce s pracovními vlaky. Lokomotiva č. 026 byla už před ukončením provozu na železničce odstavena a sloužila jako zdroj náhradních dílů. Třetí z hroneckých strojů, lokomotiva č. 027, byla rovněž již za provozu odstavena a kanibalizována ve prospěch stroje č. 025, chátrala pod širým nebem a posléze i v depozitu na Štiavničce. V roce 1995 následuje – po několika opravách a pokusech o znovuoživení po mnohaletém odstavení (lokomotiva byla vystavena jako statický exponát na stanici v Čiernom Balogu) – definitivní odstavení lokomotivy č. 025 z provozu, pro závažnou havárii motoru. Do stroje byl sice dosazen motor RÁBA MAN D 2156 H, přesto však oprava nebyla dokončena a lokomotiva je tedy zatím odstavena. .Druhá „rába“ (č. 026) je deponována na Balogu. Po neúspěšném pokusu o modernizaci pomocí motoru Škoda 6 S 110 a nové převodovky rovněž chátrala, ovšem v nejbližším časovém horizontu se předpokládá dokončení její rekonstrukce – právě po vzoru lokomotivy s číslem 027, která se dočkala výrazné modernizace…

Stále stoupající poptávka po kvalitnější turistické dopravě na ČHŽ vyžadovala řešení v podobě modernějších vozů a hlavně lokomotivy. Stávající stroje nemohly zvýšenému provozu dlouho stačit a tak bylo nutno hledat nové řešení tíživé situace. Volba padla na rekonstrukci původní hronecké Ráby, té, která ještě v roce 1995 byla provozuschopná. Rekonstrukci stroje provedla pro ČHŽ sponzorsky firma ŽOS Zvolen a TU45.001 se oproti původnímu stavu dočkala mnoha změn. Kapotáž a rám lokomotivy dostala pouze drobných změn,jako například odstranění mříže na jednom z čel, daleko zásadnější úpravy byly provedeny ve vnitřním vybavení celého stroje. Oba dvou nápravové podvozky jsou původní, každá náprava je hnací pomocí nápravových převodovek, poháněných pomocí rozvodovek a kloubových hřídelí trakční převodovkou s jedním trakčním motorem (TM) typu TE 005 (015). Původní motor byl nahrazen novým hnacím motoragregátem, který tvoří motor CATERPILLAR 3126 B DITA propojený s trakčním asynchronním alternátorem SIEMENS typu 1FC2. Na motoru je umístěný taky vzduchotlaký kompresor. Zdrojem pro 24 V elektrickou síť jsou akumulátory, chladící soustava motoru je kapalinová s uzavřeným oběhem. Zdrojem pro pomocné pohony (ventilátory, chlazení EDB a TM) jsou jednosměrné elektromotory. Kabina je nově zvukově i tepelně izolovaná a osazená novým řídícím pultem. Pod pultem samotným je ještě dosazený řídící rozvaděč i s výměníkem topení, který využívá vodu z chlazení motoru. Na stropě najdeme zapuštěný klimatizační ventilátor, lokomotiva samotná je vybavená nezávislým topením se střechou v částečném provedení „Tropico“. Podlaha je zhotovená v protismykové úpravě. Rekonstrukcí původního stroje a jeho modernizací vznikla moderní a pro ČHŽ velice vhodná lokomotiva, která svými vlastnostmi a ovládáním plně vyhovuje parametrům zdejší tratě. Dosáhlo se úspor v provozu i údržbě a zvýšila se životnost, o lepších ekologických parametrech ani nemluvě. TU45.001 se stala nejmodernější úzkorozchodnou motorovou lokomotivou na Slovensku a výborně se osvědčila. V současné době je pravidelně nasazována na „hlavní“ trati Chvatimech – Čierny Balog – Vydrovo. S rekonstruovanými výletními vozy Bax tvoří již klasickou soupravu, která je u personálu i cestujících velmi oblíbená. V roce 2012 lokomotiva č.027 obdržela nový lak v červenobílém polomáčeném schematu, aby barevně ladila s vozem R24.002 (ex TREŽ 911.002), který je nalakován stejně. Ten byl v roce 2017 uzpůsoben pro dálkové řízení „ráby“ a tvoří tak nyní s touto lokomotivou vratnou soupravu.

Blog na WordPress.com.

Nahoru ↑

%d blogerům se to líbí: