U45.903 – „Cifra“

304_scan_9_3_balog_preske kopie

Lokomotiva U45.903 stejně jako „Smoschewer“ nepatří k původním strojům Čiernohronské lesní dráhy, přesto ovšem právě ona patří k tomu nejzajímavějšímu, co v současné době jezdí po kolejích ČHŽ. Ona i její sesterský stroj (U45.902) byly vyrobeny budapešťskou lokomotivkou M.k.A.G. na objednávku firmy Magyar Belgá v roce 1916. „Naší“ lokomotivě bylo přiděleno výrobní číslo 4280/1916 a do provozu byla i se svojí kolegyní nasazena na Povážské lesní železnici. Jedná se o robustní typ 85.9 , používaný na hospodářských a polních drahách. Lokomotiva má typické uspořádání strojů té doby, vyráběných právě v Budapešti – vnější rám a Stephensonův rozvod.

Pro průjezd oblouky o malém poloměru je vybavena (podobně jako např. U46.901) systémem natáčivých náprav Klien-Lindner. Čtyřnápravový stroj tedy při výkonu 90 koní a maximální rychlostí 20 km/h mohl projíždět oblouky o minimálním poloměru 25 m. Zásoby vody a uhlí jsou uloženy ve dvou vanách podél kotle a částečně také v budce. Lokomotiva je vybavena turbodynamem, přehřívačem páry, dvěma parními ejektory pro nasávání vody do van a dále nesacími napáječi pro dobírání vody do kotle. Brzda je pouze ruční, páková, pískování je provedeno vždy před první hnací nápravu ve směru jízdy. Hadice pro ejektor má svůj držák na zadní straně budky strojvedoucího. Komín je opatřen lapačem jister

Oba stroje byly – jak již bylo řečeno – nasazeny do provozu na PLŽ. Zde „naše“ lokomotiva dostala označení VEV 2, které bylo již velice brzo (nezapomeňme, že obě mašinky se na domovskou trať dostaly v roce 1917 a do konce I. sv. války zbýval jediný rok) nahrazeno – nadále se jednalo o stroj PLD 2. V souvislosti se zahájením veřejné osobní dopravy a především tehdejšímu zákonu o drahách dostaly lokomotivy normalizované označení, takže teď stroje nesly čísla U45.902 a U45.903 . Oba stroje svorně přečkaly II. sv. válku a zůstaly v provozu na PLŽ i nadále. Při jedné z oprav se ovšem podařilo zaměnit tabulky z označením a obě lokomotivy se tak na jednu dobu „prohodily“. V rámci natáčení filmu „Vlak do stanice nebe“, který vznikal na samém sklonku provozu dráhy, dostaly obě lokomotivy poměrně netypické špičaté dýmniční dveře. Konec pravidelného provozu na dráze neznamenal ovšem konec obou strojů pro ni tak typických. Zatímco U45. 902 v prakticky nezměněné podobě zůstala deponována v Liptovském Hrádku a jedinou změnou pro ni bylo stěhování do depozitáře v Pribylině, kde dlí doposud, námi sledovaná U45.903 tak „klidný“ život neměla. V rámci budovaného skanzenu na Vychylovce a zajištění provozu na Historické lesné úvraťové železnici sem byla spolu s několika vozy v roce 1983 zapůjčena. Náležela jí hlavní tíha rodícího se muzejního provozu, zahrála si v několika dalších filmech a jako první stroj se po několika letech 4.10.1986 podíval až na sedlo Beskyd. Spokojené roky provozu ovšem násilně ukončil požár provizorního dřevěného depa 26.6.1988. Lokomotiva se tedy na kolejích bývalé KOLŽ příliš neohřála a po opravě zdejších dvou strojů (U34.901 a U45.9) se v roce 1991 vrací zpět na PLŽ.

Situace pro ni nebyla růžová. Byla bez využití a odstavená velice rychle chátrala. Naštěstí, již tehdy nebyl její osud všem lhostejný. Mário Brnický neprovozní U45.903 odkoupil do svého vlastnictví a sám započal s její opravou. Ta byla po mnohaletém úsilí, shánění prostředků i vyčerpávající dřiny dokončena a „cifra“ se tak mohla perfektně renovovaná do stavu ze 30. let představit veřejnosti na oslavách 100 let Čiernohronské lesní dráhy. V současné době tvoří nejen magnet pro návštěvníky, které vozí pravidelně v hlavní sezóně v rámci samostatného parního turnusu, ve kterém se střídá s dalšími lokomotivami, ale také mimořádně cenný historický „šperk“ na úzkých kolejích celého Slovenska.

Vytvořte si zdarma webové stránky nebo blog na WordPress.com.

Nahoru ↑

%d blogerům se to líbí: